Hobitín

je naším pokusem o přírodní stavitelství v zaniklé osadě. Oporou nám byl Ing. Milan Plchot, ale také Honza Křivonožka, Pavel Šulc, a také řada dobrovolníků, organizátorů akcí a dalších lidí, kterým děkujeme.

Zvolili jsme pro hobitín parcelu č. 134, umístěnou 100 m pod od tábořiště na Zastávce. Zde, téměř na svahu, stálo 250 let až do konce II. stětové války stavení. Při terénních pracích jsme ze země vyprostili množství starých cihel, z nichž jsme část pak dále použili.

Dnes je Hobitín hotov z více jak 2/3. Čeká nás ještě nemálo tvořivé práce, která ale bude bavit. Na své místo jakoby odjakživa pasoval, každý dobrý zásah je na něm vidět a motivuje k další práci.

Fotogalerii, která vypráví , jak hobitín vznikal, najdete níže. Článek pak ještě níž.

19. března 2013 Tom Hradil

Hobitín - první domek

Vznikl na parcele č. 134 bývalého stavení. Jde o parcelu na svahu, kterou bylo potřeba nejprve ručně upravit.

Pre - hobitín: Prvním pokusem přírodního stavitelství na parcele č. 134 byla šopka, jejíž stavba započala v roce 2009. Měla sloužit jako chatka s plochou travnatou střechou, stěnami z balíků slámy a cornwoodu (stěna z dřevěných špalků vymazaných hlínou, s dutinkou). Byla menší a stavebně jednodušší, její vzhled však nemotivoval k intenzivní práci. Proto byla v létě 2011 ještě nedostavěná rozebrána a její konstrukci nahradil ambicióznější Hobitín.

Nový hobitín: Hned v roce 2011 vznikla vcelku bytelná dřevěná konstrukce nesoucí střechu z rukou Pavla Šulce a pomocníků. Dřevo bylo až na zanedbatelné výjimky použito z demolice dřevěného skladu v Mikulovicích. Z původního šopkovitého hobitína společný jen nosný kůl.

Materiál: od začátku bylo ambicí této stavby využít co nejvíce nekomerčně dostupných materiálů, jako jsou různé "odpady", materiálové dary (či směny materiálu) od firem i jednotlivců, či ryze přírodní materiály. Tento cíl se podařilo z cca 95% dosáhnout. Mezi nákupy jsou převážně jen spojovací materiály, jako vruty, hřebíky, cement, komínová vložka, panty.

Postup:

skelet: dřevěné sloupy domečku nesou deskovou střechu. Výroba skeletu trvala necelý měsíc jednomu řemeslníkovi s jedním pomocníkem. Kůly skeletu byly naspod opáneny v ohni a zapuštěny do země (jedná se o nejslabší technologické místo stavby, i přes tuto "přírodní" impregnaci mohou za čas uhnít; proto jsme jejich nosnost ještě posílili šroubovou tyčí a u země spojili s pražci, položenými přímo na zemi).

Střecha: Na deskový podklad jsme položili nopovou fólii a na ni travnaté drny, které jsme vyryli v okolí stavby. Stavba tak získala zelenou trávníkovou střechu a nedaleko ní vznikl záhon. S pokrýváním střechy drny pomáhaly i děti na dětském táboře.

Základní kostra objektu i zelená střecha byly dokončeny už v roce 2011.

Okapy: vytesali jsme dřevěné žlaby z tenkých smrkových kmínků cca 12 cm, rozříznutých pilou na poloviny půlkruhového profilu. Práce proběhla na workshopech pro veřejnost a prací se zúčastnila i střední škola Waldorfská v rámci svého zeměměřičského kurzu.

Podlaha: díky zvolené bezkomerční technologii se vícevrstvá podlaha stala nejnáročnšjší stavební částí hobitína

Terénní podklad: po vyrovnání terénu (dřevěný skelet stavby byl zapuštěn do poměrně nerovné půdy) bylo na zem jako první podkladová vrstva navozeno několik tun drobného kamení z nedalekého lesa (kolečky a ručně), kde byl původně navršen jako agrární val. Na vyrovnanou štěrkovou podlahu jsme položili stoleté dřevěné vyřazené železniční pražce a ojeté pneumatiky, které se po vyplnění kamením staly pevným stupněm a dosahovaly stejné výšky jako pražce.

První vrstva podlahy: Mezi pražce s podporou pneumatyk jsme položili a přitloukli prkenný dřevěný rošt. Na ten jsme následné položili odpadové desky cetris, které jsme získali za odvoz od firmy Touax v Supíkovicích (odpad při výrobě umimobuněk). První rovná pochůzná podlaha po několika týdnech práce byla pro nás velkou úlevou. Protože však nesplňovala představy o tepelně izolačních vlastnostech stavěného domku, pokračovali jsme dál:

Další vrstvy podlahy: 1) Na cetrisové desky jme položili odřezky desek lamina (opět od firmy Touax z výroby unimobuněk), od cetrisu oddělené útržky térového papíru z likvidovaných střech z demolic, kvůli snížení styku teplot a rosnému bodu. 2). Na tuto vrstvu lamina jsme položili rošt z palet a vyplnili slámou a drceným konopím (darovaným za odvoz z pole) jako tepelnou izolaci. 3. Na palety jsme následně umístili poslední vnitřní vrstvu z odřezků lamina. Celou podlahu, všechny její vrstvy, kterých bychom (při vynechází spodního navozeného kamení a pražců) napočítali 7, jsme na okrajích provázaly šrouby a pevně stáhli. nad tímto spojem jsme vytvořili větranou hydroizolaci pro základ stěn a podlahu kolem dokola lemovali odřezky z prken.

Všechny práce na stavbě podlahy probíhaly na jaře 2012. Takto pojatá technologie sice nespotřebovala žádný drahý materiál, ale byla časově i pracovně dosti náročná a finanční náklady se vznikly nemalé zejména za dopravu.

Finální podlaha: Položení dřevěné podlahy chatě dodalo příjemnou atmosféru. Na tento krok jsme si však museli počkat až do podzimu, kdy už stály slaměné stěny se základními hliněnými omítkami.

Slaměné stěny: Skládat slaměné balíky vedle sebe zvládene zdánlivě skoro každý. Těžší je však některé balíky zkracovat, aby se řada balíků vešla do vymezeného prostoru, svázat řadu balíků latěmi, na konci přitlučenými ke kůlům, a dosáhnout toho, aby se jednotlivé balíky mezi sebou neměly žádné volné mezery. Hobitín měl však díky svému nepravidelnému tvaru a množství oken, z nichž každé mělo vlastní dřevěnou konstrukci, velké nároky na různé tvarové impovizace balíků, celých balíků, které se nezkracovaly, či nerozsypávali, byla menšina. velkou část dutin jsme pak museli vymezit káličím pletivem a vycpat volnou slámou.

Samotné stavění slaměných stěn nebylo rychlé, ale ani nijak zvlášť náročné. Vystřídalo se u ní mnoho lidí. Se současnými zkušennostmi by nám vše šlo 2x lépe a rychleji. Zkušennost a praxe se projevuje i na řadě dalšíc věcí, včetně cen a kvality slaměných balíků: zatímco první várku balíků jsme koupili za 27 Kč kus, museli jsme je dovážet až ze střední Moravy a jejich kvalita byla značně diskutabilní, již za rok jsme měli kontakt na zemědělce na Jesenicku, od nějž jsme získávali balík slámy za 7 Kč, a balík byl pevný, zdravý, voňavý - zkrátka ve velmi dobré kvalitě.

Hliněné omítky: Mazalo se v průběhu prázdnin a na podzim 2012. Přestože práce byla poměrně zábavná a tvořivá, byli jsme trochu tlačeni časem, aby se omítání stihlo před zimou. Z toho důvodu jsme přešli z ruční (a nohou šlapací) výroby hliněné omítky na strojní a využili jsme originální míchačky na hlínu Viktora Karlíka (který byl shodou okolností v té době v Uhelné na stavbě velkobalíkového rodinného domu Petra Bulgurise. Před zimou jsme stihli první tenčí základní vrstvu z jílu a písku, a o měsíc později druhou, míchanou se slámou a kravským lejnem jako disperzí.

Interiér: Hlavní místnosti Hobitína vévodí dřevěná kachlová kamna z dílny Honzy Křivonožky ze ZČ HB Kolovrátek. Uprostřed místnosti stojí přírodní nosný sloup ze staré višně, která už naplnila své pozemské žití v jedné ze starých zahrad zaniklé osady. Hlavní místnost uprostřed Hobitína (mimo jižní stranu) obchází obytná chodba, která je hojně osázena okny a na zadní, nejdelší straně, má vestavěné 3 patrové postele, které mohou sloužit ve složeném stavu rovněž jako gauč. Chodba má funkci rovněž tepelné nárazníkové ochranné vrstvy.

V současné době se hobitín již dá využívat. Působí ve svém prostředí příjemně, jako by zde zapadal. Čeká nás však však ještě dost práce: dokončit vnitřní zdi a vestavěný nábytek, udělat ještě nejméně jednu - vnější vrstvu omítek, upravit jeho okolí, uspořádat jeho ineriér (i exteriér), aby byl příjemný a praktický. Čeká nás také shánění peněz a materiálu na jeho dokončení (a refinancování dosavadních prací). V každém případě, zkušennost se stavbou Hobitína posunula lokalitu, i naše dovednosti, o významný kus kupředu.

Počty odpracovaných hodin:

asi 2.000 kvalfikovaných řemeslných hodin

a asi 10.000 hodin dobrovolnických a brigádnických (zpravidla méně kvalifikovaných).

Přímé náklady: do 200.000, z čehož významnou část tvořila doprava materiálu a mzdy řemeslníků a brigádníků.