víkendovka 12.- 14.4. 2013

Měla být první jarní akcí a proto zaměřenou na zahradnictví a jarní práce. Jenomže napadl sníh. Na víkend však přišlo tání. Většina Zastávky zůstala holá, jen tu a tam bílý ostrůvek.

Bylo nás 9. Byli jsme vyzbrojeni semínky květin, protože k jaru patří zahradnictví.

Hobitín láká k obývání i přes nedostavěnost - batohy nebylo kde pověsit, věci se odkládaly na tarapet, chyběly poličky, věšáky, skříňky, ale kachlová kamna, dvojposchoďové postýlky na chodbě a dřevo-hliněný interiér vytvářel příjemné klima, kde se dobře spalo, i bylo.

Rozsévali jsme odolná a květnatá travní semínka na čerstvě uklizené okolí Hobitína. Poté, co jsme rozeseli, začalo na chvíli pršet. Rozhodli jsme se i pro trochu kontroverzní příspěvek k potravinové nezávislosti Zastávky vysazením topinamburů. Topinambur je kontroverzní, má pověst nezmarné byliny s hlízou, která se sice jí a výborně chutná, ale také se samovolně šíří. Hustý travní porost Zastávky ale beztak musíme kosit každý rok, tak snad topinambury uhlídáme v mezích. Vysázení jedlých živých plotů na mezích zahrad zvládl Zdeněk s Miladou za necelé dvě hodinky. Honza se původně těšil na opravu studny ve svahu "středověké cesty". Když ale viděl rozblácený sestup k Hobitínu, přesměroval své nadšení. Stavbu schodů z kamení a cihel zmákli se Zuzkou za pár hodin.

Obědová pauza měla relaxační charakter. Po jídle jsme hráli literární hru na odhadování další části povídky o Ivanu Ivansonovi a tulením kožíšku. Někteří usnuli, někteří vybájili nové verze. Obědová pauza tak vyšla na hodinu a půl fantazie rozvíjející relaxace. Díky za to, Gabko.

Odpoledne nás čekaly mikrozahrádky pro květiny a zeleninu. První záhonek jsem vytvořil já a druhý Maruška. Záhonek Marušky však byl od pohledu krásnější, srovnaný a bez drnů, ten můj těžce přírodňácký. Trochu jsem se zastyděl. Pak se k tvorbě zahrádek přidala i ostatní děvčata. Kultuivované záhonky začaly zdobit čelní stěnu zboru č. 130 familly Fröhlich. Mikro-lán kopru vznikl pro změnu na travnatém jižním svahu za maringotkou.

Po soumraku jsme si povídali a hráli "co by to bylo, kdyby to bylo". Hvězdná obloha byla nízko. Jak říká Olí, nikde nejsou hvězdy tak nízko, jako nad Zastávkou.

Přestože akce byla nenáročná, měl jsem z ní radost. Určitě to je kouzlem místa a příjemným kolektivem lidí. Ale také tím, že jaro, pobyt venku a zahradnické práce patří k sobě. Japonské přísloví říká: Chceš-li být šťastný 20 let, ožeň se. Chceš-li být šťastný do konce života, pořiď si zahradu". A my z kraje jara vraceli život zahradám již dávno zaniklým, které jakoby za to byly vděčné.